Vědecké vysvětlení, proč introverti potřebují být více času o samotě

Processed with VSCOcam with x4 preset

Představte si následující: Jste na párty. Pár lidi znáte dobře, některé tak lehce z vidění, ale naprostou většinu nejen vůbec neznáte, ale taky jste je nikdy neviděli. Jak se budete chovat? To, jakým způsobem reagujete během různých sociálních situací je primárním indikátorem toho, zda jste introvert nebo extrovert. 

Jaký je rozdíl mezi introvertem a extrovertem?

Existuje několik populárních avšak mylných představ o tom, kdo je introvert a kdo extrovert. A kvůli tomu jsou většinou introverti špatně pochopení. Tento druh lidí je často označovaný za plaché, rezervované a dokonce asociální. Zatímco extroverti jsou popisování jako temperamentní, přátelští, charismatičtí a zábavní.

Je důležité si uvědomit, že introverti a extroverti nejsou osobnostní typy samy o sobě – spíše se jedná o důležité kousky skládačky osobnosti. A po pravdě neexistují pouze tyto dvě možnosti – ve skutečnosti existuje celé spektrum introverze a extroverze. Nikdo není zcela introvertní nebo extrovertní. V nedávné době věda přišla ještě s jedním typem a ten kombinuje obě výše zmíněné zvláštnosti a vzniklo z toho: ambivert.

Jaké jsou příčiny introverze a extroverze?

Vědci se domnívají, že příčiny introverze a extroverze spočívají v mozku a v tom, jak reaguje na dopamin. Dopamin je neurotransmiter, který pomáhá regulovat úroveň potěšení a odměňování v mozku. To nám právě umožňuje rozpoznávat odměny a dělat takové akce, abychom je získali.

V sociálních situacích je mozek extroverta stimulován. Jeho mozek vnímá interakce jako odměnu a podle toho jedná. Myšlenka úspěšné interakce zaplavuje mozek dopaminem a to zase pohání extroverta k akci, protože chce být odměněn.

Centrum potěšení introverta funguje podobným způsobem až na jeden velký rozdíl. Extrovertům stačí menší množství dopaminu, aby cítili potěšení. U introvertů to je naopak. Když mozek introverta zaplaví dopamin, tak taktéž zažije pocit vzrušení, ale to je doprovázeno pocitem přemožení.

Dr. Marti Olsen Laney k tomu dodává: „Pro introverty, příliš dobré věci jsou opravdu příliš. Mají pocit nadměrné stimulace, jakmile dopamin zaplaví jejich mozek.“

Mozek introverta lépe reaguje na neurotransmiter zvaný acetycholin. Stejně jako dopamin, tak acetycholin je taktéž spojený s centrum potěšení v mozku. Rozdíl je v tom, že acetycholin nám poskytne dobrý pocit, když se uzavřeme. Pohání naše schopnosti hluboce přemýšlet a díky tomu se můžeme soustředit na jednu věc po dlouhou dobu.

Výzkum nám říká, že každý nervový systém má 2 režimy: parasympatický a sympatický. Když používáme parasympatickou stranu (známou jako „odpočiň si“), cítíme se více v klidu, když se do sebe uzavřeme. Tímto způsobem naše tělo šetři energii: svaly se uvolňují, energie se uloží a náš srdečná tep a krevní tlak se sníží. Na druhou stranu sympatická strana (známá jako „na plný plyn“) nás staví do bojového režimu. Náš tlak a srdeční frekvence jsou zvýšené a jsme v neustálem střehu.

Introverti se lépe cítí v parasympatickém režimu. To je důvod pro jejich konstantní touhu být sám. Jedná se o fyziologické potřeby, které se odehrávají v jejich mozku.

Když je introvertům odebrán volný čas, následující příznaky se můžou objevit:

  • únava
  • duševní a fyzické vyčerpání
  • neschopnost se soustředit
  • popudlivost
  • zvýšená úzkost
  • deprese

Příčiny introverze a extroverze přímo souvisí s tím, jak naše mozky fungují a reagují na neurotransmitery. Takže to nejlepší, co můžete pro introverta udělat, je mu poskytnout dostatek času, aby mohl být o samotě.

Zdroj: http://www.lifehack.org/445079/scientific-explanation-for-why-introverts-need-much-more-alone-time-than-extroverts

Sdílejte tento článek!